čtvrtek 4. dubna 2024
Ježíši, očisti mě od pýchy a hrdosti. Sláva…
Zpráva Lucie z Fatimy pro skupinu Lásky Svaté Trojice během modlitby na Facebooku 28. března 2024
Brátři a sestry, Pán Bůh je před každým z vás, skloňte hlavy, ale ne fyzicky, očima musíte na Něho hledět na tom kříži, a srdcem se máte pokořit, to znamená vaši pýchu. Neuvědomujete si, jak pyšný může být člověk. Člověk neví, že je právě kvůli pýše, která žije v každém člověku, ale lze ji bojovat modlitbou a pokorou, láskou, vírou; vše špatné se dá obrátit na dobré pro ty, kdo nic není nemožné pro Pána Boha. Proto brátři i sestry, snažte se pochopit, že člověk bez milosti Pána Boha je nic, snadno ho unáší lži, zlost, vady, smrtelné; mnoho z nich vede duše k věčnému smrti a vše to člověk nevidí, protože hledí pouze lidskýma očima. Hledejte dále, zvlášť uvnitř sebe, tam najdete každou odpověď.
Brátři a sestry, žila jsem mnoho let na tomto světě, učila jsem se o něm, i když byla uzavřena, obklopovala mě světová společnost. Kolik věcí nevíte. Něco vám povím, abych vás odvážil a posílil proti tomu, aby jste byli svádění světa uměleho, protože vše, co stvořil Pán Bůh , nezraní ani duši ani tělo, ale všechno to je ignorováno. Věda, moudří, šli daleko za osvětlením Ducha Svatého, přesvědčeni myšlenkami a moudrostí, které jim neposlal Pán Bůh; člověk upřednostnil obohatit se mocí, spokojeností, vznešením. Člověk miluje úspěch, slávu, pronásleduje módu, zvrácenou, proti přírodě Pána Boha, porušující zákony. Já zamčená v klášteře se naučila mnohem více než ti, kdo cestují světem, aby objevili a obohatili sebe.
Brátři a sestry, dnes si každý, kdo chce, vezme koupel v pokoře; vezměte malou nádobu, abyste do ní namočili ruce, naplňte ji vodou a zároveň chvalte Ježíše. Brátři a sestry, s Jacintou a Františkem jsem zažila dobrou i špatnou dobu, ale my spolu byli silní; jela jsem na pole sama a toužila po jejich společnosti, ale oni byli velmi malí, čekala jsem a pak mi je rodiče povolili přijít se mnou. Byli radostni, konečně mohli hrát společně, ale hlavně mohli pracovat spolu, protože to nebylo snadné; nebezpečí tam bylo, a já musela na ně dávat pozor, ale jejich přítomnost mě dělala silnější, nikdy jim to nevěděla. Jacinta byla často velmi pýšná, ale zároveň se stala velmi sladkou; František byl často tvrdohlavý a neposlouchal mne, ale jeho tvrdohlavost trvala jen pár sekund, a on uměl vždy omluvit. To bylo náše světlo. V klášteře jsem se naučila, že je to něco jiného, mnohem vážnější než chyby Jacinty a Františka; tam jsem objevila, že člověk byl vytvořen jinak, pravá tvrdohlavost byla jinou, pravá pýcha byla jinou, a v objevování pravých chyb se naučila modlit.
Modlíme se všichni společně nyní:
Ježíši, očisti mě od pýchy a hrdosti. Sláva...
Kdo uzná, že má tyto vady, nech si omočí ruce do nádoby a umyj tvář. Kdo věří, že má tyto chyby, přijď sem sám.
Ježíši, očisti mě od pýchy a lhostejnosti k Tvé lásce.
Kdo uzná, že má tyto slabosti, umyj si tvář. Sláva...
Ježíši, osvoboď mé srdce od nepořádku a lži.
Kdo uzná, že často žije v těchto chvílích nepořádku, umyj si tvář.
Ježíši, osvoboď mé srdce od tělesných vášní a světských touh.
Kdo uzná, že zažívá mnoho chvílí těchto pokušení, umyj si tvář. Sláva...
Od nedostatku lásky a milosrdenství mě uzdrav, Ježíši. Sláva...
Kdo uzná, že potřebuje toto uzdravení, umyj si tvář.
Jednou v klášteře řekla všem svým sestřím: sestro, věděla jsem, že byste se nehodlaly myt nohy navzájem, jako Pán udělal Se svými apoštoly, ale zda byste se zúčastnily umytí tváře jako symbol víry a pokory k Pánu, mnoho z nich souhlasilo, ale někteří mě vysmáli. Ti však, kteří souhlasili, byli po tom radostní a každý z nich obdržel znamení od Pána.
Bratři a sestry, ti, kdo tento skutek udělali v víře a pokoře, budou mít na sobě znamení, vaše duše se přiblíží k Pánu, vaši myšlenky se více obracely k Pánu, vaše změna záleží na každém z vas.
Bratři a sestry, pamatujte si, že člověk myslí, že je pokorný, ale není to tak. Žádáte o odpuštění každý den, protože se vždy dělají chyby, dobrovolně i nedobrovolně. Můj život byl neustálým žádáním o odpustění u Pána, ráno jsem se probouzela a žádala o odpuštění, během dne jsem ježádala o odpuštění nepřetržitě, večer před spaním jsem žádala o odpuštění. Odpustění, které si žádáte u Pána , nikdy nestačí. Panenka chce, aby jste přišli očistěni do nebe, naslouchajte jejímu radu. Nyní otevřete své ruce k Pánu, on chce vám udělit zvláštní požehnání, cítit budete jeho ruku na vaší hlavě.
Mnoho z vas pocítilo svěží pocit na tváři. Bratři a sestry, musím jít. Byl jsem rád, že se modlili s vámi. Jacinta a Francisco byli vždy přítomni a modlili se s námi. Pán a Panenka brzy povolí mi vrátit se mezi vas, ale s sebou přinesu překvapení. Pán a Panenka požehnají všem nám, ve jméně Otce, Syna, a Ducha Svátého.
Paní naše je se mnou i s vámi.